Street Fighter 6 je prvním dílem série, který dostal otevřený svět s režimem World Tour. Je to však něco víc než jen trik? Ano.
Když byl oznámen otevřený svět hry Street Fighter 6, vykulil jsem oči. Další bojovka s nějakým trikem, který má lidem namluvit, že bojové hry obvykle nemají co nabídnout mimo hardcore kompetitivní online scénu. A pak Street Fighter?
Co je mi po nějakém režimu typu NBA 2K, kdy běháte jako nula po kapotě a získáváte respekt ve Street Fighteru 6 ze všeho? Nevadí mi UFC 4 nebo boxerská hra, která je opravdu o simulacích a kariérách v bojových uměních, ale ne nějaká ujetá anime rvačka, kde lidé střílejí ohnivé koule nebo – ještě nereálněji – si užívají tak stabilní účes jako Guile.
Kalkulace Capcomu však není až tak nemoudrá. Zatímco já jako fanoušek bojových her se dívám hlavně na výběr postav, nové manévry a vylepšení detailů Street Fighteru 6, od svých spoluhráčů, kteří hru spíše neznají, slyším především: „Aha, to je super s tím otevřeným světem.
A já to beru vážně, protože a) nechci být elitářský snob bojových her (na to jsem příliš špatný) a b) opravdu chci, aby se o tento fantastický žánr zajímalo více lidí. Kromě toho c) jsem samozřejmě zvědavý, jestli je ten režim otevřeného světa něco víc než jen trik.
A teď, když mi Capcom poskytl hratelnou verzi, můžu říct: Jo, tenhle režim je tak úžasný, že se na něj těším mnohem dychtivěji, než bych si myslel, že je možné.
Moment, tento režim vypráví příběh?
Otevřený svět hry Street Fighter 6 je skutečně rychle vysvětlen. V rozsáhlém editoru si vytvoříte vlastního bojovníka (m/f/d) a přistanete v Metro City (zvedněte ruku, pokud si ho pamatujete z Final Fight), fantasy verzi New Yorku. Nejrůznější gangy tam páchají neplechu, ale naštěstí jsou tu i nadějní talenti bojových umění, jako jste vy, kteří chtějí lidem pořádně namasírovat čelisti.
Street Fighter 6 vypráví příběh, který se někdy bere trochu vážně a někdy vůbec ne. Můj bojovník se například na začátku přihlásí k postavě Street Fighter Luka a musí projít vývojem postavy společně se svým soupeřem… jenže ten soupeř se jmenuje, jak jinak, Luke. Jenže tenhle soupeř se jmenuje ze všeho nejvíc Bosch, přestože se ani nepodobá Titusi Welliverovi, ani nevypadá jako vrtačka.
A můj trénink probíhá venku na ulici, kde můžu praštit skoro každého kolemjdoucího, který jde kolem. Protože v osmdesátých letech byla v Metro City tak vysoká kriminalita gangů, všichni obyvatelé jsou mistři bojových umění – od pouličních umělců až po staré babičky. Jo.
Ale jak jsem řekl, režim otevřeného světa vlastně vypráví příběh s cutscénami, postavami atd. Postupujete od jedné ikonické postavy Street Fightera k druhé, plníte například úkoly pro Chun-Li, abyste se naučili její bojové dovednosti a tak dále. Ale to už se dostáváme k samotné hratelnosti.
Co dělám v otevřeném světě?
V otevřeném světě se se svou postavou volně pohybujete ulicemi Metro City, postupně odemykáte nové čtvrti, například čínskou čtvrť, a hledáte souboje. Jakmile dáte kolemjdoucímu jeden, začne klasický Street Fighter souboj. Všechna NPC ovládají mix manévrů z původních bojovníků, takže Ken, Ryu, Guile atd.
Vyhrajte boj a získáte zkušenostní body, zvýšíte úroveň své postavy, odemknete nové bonusy, oblečení a manévry. Klasická spirála vylepšování jako v akční hře na hrdiny. Mimochodem, manévry můžete využít i k hledání tajemství v otevřeném světě: stejně jako ve skutečném životě můžete například překonat městské kaňony energickým kopem s otočkou.
Na střeše jsem potkal superhrdinu, který byl o 20 úrovní výš než já. Když takový souboj zvládnu, získám ještě více zkušenostních bodů. A samozřejmě jsem vyhrál. Ne, vážně. Přísahám. Ne, to jsou zkřížené prsty.
Teď se možná právem ptáte:
Co je na tom tak zvláštního?
Režim World Tour ve Street Fighter 6 má velmi, velmi poutavý průběh. Kloužete z jednoho souboje do druhého, učíte se nové manévry a tím také poznáváte sadu nástrojů známých postav Street Fighteru jinak než prostřednictvím suchého kompetitivního grindování v multiplayeru.
Po třech hodinách hraní se mi nechtělo přestat bojovat s Kenem, Guilem a spol. a učit se jejich dovednosti, zvyšovat úroveň atd.
Po tom, co Street Fighter 5 vyšel před lety v naprosto kostrbatém minimálním stavu, jsem velmi rád, že se nástupce s největší pravděpodobností poučí z chyb: dostanu pořádný arkádový režim, multiplayer, možnosti tréninku a skutečný režim otevřeného světa, který působí víc než jen jako čistá pracovní terapie, abych mohl na obal napsat otevřený svět.
Demo Street Fighter 6 je nyní k dispozici i na Steamu, tak mu dejte šanci a napište do komentářů, co si o něm myslíte.
