Příběhy povstání jsou báječně podanou hrou na hrdiny, která nabízí všechna klišé, málo odvahy a zřídkakdy překvapí, ale nedělá žádné zásadní chyby.
Málokdy jsem měl u zbrusu nové hry tak silný pocit, že už jsem všechno viděl a zažil, že jsem ji v minulosti prošel nejméně desetkrát, jako v případě testu Tales of Arise.
Přesto má hra na hrdiny neuvěřitelně dobrou prezentaci, fantastické herecké výkony a několik skvělých, překvapivých zvratů v příběhu. Ale to hlavní a její elegantní otevřený svět se skrývá až v druhé polovině hry – a předtím se musíte nejprve prokousat 15 hodinami hraní, které je pro JRPG nanejvýš tradiční.
Příběhy povstání v podstatě nepřinášejí mnoho nového. Oproti dřívějším dílům série došlo ke změnám a vylepšením, ale zlomový bod pro sérii, který vydavatel ohlásil, od této hry nečekejte. Trpí také nepříjemnou monetizací, kterou byste měli raději ignorovat, což se bohužel mnohem snáze řekne, než udělá.
Table of Contents
Dobro vs. Zlo
Planety Rena a Dahna jsou mezi sebou na kordy. Obyvatelé Dahny zotročili Renany, vykořisťují je a utlačují. Život Renana nemá téměř žádnou cenu a jako hráč v roli původně bezejmenné hlavní postavy bez paměti musíte otročit pro své nelidské vládce.
Prostředí Příběhů povstání je bezútěšné a depresivní a zaujme od prvního okamžiku, i když se chvíli odehrává jen jako klasický boj utlačovaných, dobrých smolařů proti odporně zlým vykořisťovatelům. Hrdina příběhu Alphen se totiž poměrně rychle přidá k několika povstalcům a dá si za úkol zabít pět vládnoucích pánů Dahny a jednou provždy skoncovat s otroctvím.
Naštěstí věci nezůstávají tak nekreativně černobílé. V průběhu příběhu dojde k několika zajímavým zvratům a překvapením, ale Tales of Arise si s nimi dává na čas. Na cestě strávíte klidně deset až patnáct hodin, než hra konečně nabere rychlost, sundá z vás tréninková kolečka a do jisté míry se rozjede.
Až se tak konečně stane, bude hra opravdu dobrá a konečně zábavná, ale do té doby musíte zatnout zuby a mezitím zažít hitparádu klišé spolu s poměrně plytkou hratelností.
Nazval jsi mě tlustou?
Pokud jste někdy hráli JRPG, různé momenty ve hře vám jistě budou povědomé:
– Hrdina se jednoho dne prostě objeví a nic si nepamatuje, až do osudového okamžiku, který symbolizuje rozbití masky.
– Ženská postava potřebuje nové oblečení PŘESNĚ TEĎ, bez argumentů!
– Zvuk kručícího žaludku, neustálé rozhovory o jídle a postava, která do sebe dokáže nacpat nadlidské množství.
– Zkušený veterán, který zpočátku drží otěže a vede vás, dokud se nestane přesně to, co očekáváte po prvních pěti minutách hry.
– Postava s roztomilým zvířátkem, které od nynějška slouží jako maskot skupiny a vydává hloupé zvuky.
– Odměřená, introvertní hlavní hrdinka a optimistický šermíř, který ji zahřeje u srdce hrdinstvím a obětavostí. A tak to jde dál a dál.
Příběh je opravdu dobrý, když se konečně rozjede. Hrají v něm vynikající hlasoví herci, které můžete poslouchat buď v angličtině, nebo v japonštině (pokud chcete, čtou na obrazovce německý text).
Postavy jsou okouzlující a silně zahrané. Protože jsem nelida, který dialogům rád rozumí, než aby je jen četl, hrál jsem převážně s anglickým dabingem a většinu hlasů jsem shledal výbornými a uvěřitelnými.
Mnohé momenty jsou emotivní, protože jsou velmi dobře zahrané a namluvené, i když žánrově typické přehrávání a neustálé vzdechy, sténání a jiné anime zvuky dýchání jsou samozřejmě i zde plně součástí programu.
Ve hře strávíte stejně času někdy velmi dlouhými dialogy a cutscénami jako bitvami a prozkoumáváním herního světa. To, co patří k hlavnímu příběhu, je obvykle plně dabováno, menší rozhovory s NPC a texty k vedlejším misím zůstávají zamlčeny.
Chaos místo přesnosti
Největší změny a úpravy najdete v bojovém systému hry Tales of Arise. Doposud byla hra kritiky vysmívána jako tlačítková mlátička, ve které poměrně málo záleží na taktice nebo hratelnosti, stačí se jen dostatečně trefit v konfliktech s příšerami.
Abyste do hry vnesli více jemnosti, máte nyní k dispozici úhybný hod, který vám umožní dokonale načasovat protiútok. Taktické využití obzvláště silných posilovacích útoků vaší skupiny hrdinů může znamenat rozdíl mezi vítězstvím a porážkou, zejména v soubojích s bossy. Jedna postava má například obzvlášť silný útok proti nepřátelům ve vzduchu, jedna postava dokáže rozpouštět nepřátelské štíty a zátarasy, další hrdinka přerušuje a krade nepřátelská kouzla atd.
Používáním těchto dovedností ve správný okamžik namísto jejich spamování se dostanete k cíli mnohem rychleji a získáte vyšší skóre v bitvách, což vám zajistí rychlejší postup postavy a odemknutí útoků a kouzel („Artes“) a silných pasivních bonusů.
Více taktiky namísto pouhého mlácení do věcí je vždycky skvělé, o tom není pochyb, ale v Tales of Arise je její provedení stále trochu nedostatečné. Pokud jste například uprostřed dlouhé animace útoku, můžete na úhybný hod zapomenout. Znovu spolkneš nepřátelský útok.
Nepřátelé jsou navíc jako vždy hloupí a snadno ovladatelní, což hru vyvažuje tím, že vás pravidelně obklopují tuny nepřátel nebo bojujete proti stvůrám, které působí velkoryse rozloženým plošným poškozením. Mnoho soubojů se zvrhne v naprostý chaos, což vede k dalšímu mačkání tlačítek.
Ti, kterým se to líbí, mohou zvýšit obtížnost na maximum a získat plný balíček. Zde se také projeví síla, slabiny a odolnost vašich nepřátel, což vás nutí jednat mnohem taktičtěji, zejména v pravidelných soubojích s bossy. V závislosti na situaci v bitvě pak měníte přímo ovládanou postavu a zadáváte konkrétní příkazy svým spolubojovníkům ovládaným umělou inteligencí, což však vzhledem k těžkopádným nabídkám ubírá na rychlosti akčních bitev. V remaku Final Fantasy 7, který je exkluzivní pro PlayStation, se tato kombinace akce a taktiky hraje mnohem plynuleji.
Na druhou stranu je zde velmi přívětivá úroveň obtížnosti a možnost jednoduše spustit bitvy na autopilota. Každý si tedy najde něco pro sebe.
V každém případě se vše nejlépe hraje na gamepadu, ale ti, kdo trvají na hlodavci a klávesnici, zde mají možnost, kterou lze v případě potřeby přemapovat. A hele – Tales of Arise nabízí volné ukládání namísto pevných bodů! Díky, Bandai Namco!
Hadice a lineární
Vaše skupina hrdinů zahrnuje maximálně šest postav, z nichž až čtyři jsou v jednom okamžiku aktivně zapojeny do boje. Než je budete mít všechny pohromadě, budete zhruba v polovině hlavního příběhu. Předtím se pohybujete převážně ve dvojicích a trojicích, díky čemuž jsou bitvy v první polovině hry o něco jednodušší.
Do té doby je také design mapy primitivní. Většina herních prostředí je postavena jako roura, málokdy je zde odbočka nebo více než jedna velmi zřejmá cesta k cíli. Ti, kteří se odchýlí od hlavní cesty, jsou obvykle odměněni další kořistí, skrytými kosmetickými předměty nebo nepovinnými souboji s bossy.
Takový boss je obvykle mnohem náročnější než obyčejní protivníci a skrytí a nepovinní bossové nabízejí tučné odměny a trvalé zvýšení CP (many). Někdy však hra před vás postaví vedlejšího bosse, který je o 40 úrovní vyšší než celá družina. Poselstvím je jistě „raději se vraťte později“, ale zpětné kroky nejsou nikdy tak těžkopádné.
Obří šnek
grasshopper
Po prvních dvou aktech se herní svět stává otevřenějším, oblasti, kterými se dá procházet, jsou větší a dungeony složitější. Poprvé se zde setkáte s výzvou, můžete také podlehnout své touze prozkoumat a prozkoumat více než jen některé malé postranní chodby. Získáte také přístup k rybolovu a vlastní farmě, která vám bude sloužit jako snadný zdroj masa a ryb.
Díky tomu můžete naplno využívat četné recepty na vaření, které jsou ve hře k dispozici, a získat tak mocné vylepšení jídla. Z hlediska hratelnosti se jedná o docela pěknou vychytávku. Na své farmě jsem choval krávy, slepice a prasata a najal jsem si několik hlídacích psů a koček. Je opravdu příjemné, když se po vyčerpávajícím dungeonu vrátíte na ranč a přivítá vás spousta barevných, šťastných a veselých zvířat. A je jen jedna věc, kterou s nimi můžete udělat: Uzeniny a masné výrobky. Jistě, to je účel farmy, ale i tak je to trochu deprimující. Svět je špatný.
Znovu je tu také jakési koloseum, kde bojujete o slávu, čest a luxusní vybavení v sólových i skupinových bitvách s různými pravidly. Pokud jsou pro vás bitvy v aréně příliš stresující, můžete si z nasbíraných surovin vyrobit vlastní vybavení. Ve hře je spousta skvělých zbraní a brnění.
Tip: Pokud máte chuť zahrát si jiné hry tohoto žánru nyní nebo po dohrání Tales of Arise, doporučujeme náš seznam nejlepších JRPG pro PC.
Prvotřídní prezentace
Tales of Arise vypadá skvěle! Místo vlastního enginu se vývojáři poprvé spoléhají na Unreal Engine 4 s domácími shadery, aby zachovali anime vzhled série. Výsledek je působivý a bezpochyby patří k vizuálně nejkrásnějším JRPG vůbec.
Speciální útoky a finty jsou maximálně přehnané a efektní, v mnoha soubojích s bossy a dramatických cutscénách svět doslova končí a nezůstává kámen na kameni. Vybavení, kostýmy, prostředí, emoce a animace obličejů postav – málokdy jsem si sledování dlouhých rozhovorů a cutscén v JRPG tak užíval.
V herním světě se opět objevují povinné biomy Super Maria (travnatá úroveň, pouštní úroveň, ledová úroveň atd.), které vypadají opravdu dobře. Rozhovory mezi společníky ve stylu vizuální novely, takzvané „skity“, jsou také živější a živější než dříve. Soundtrack se také dobře poslouchá, i když rozhodně nezůstane v paměti tak dlouho jako ve Final Fantasy nebo Xenoblade Chronicles.
Pokud jde o výkon počítače, v mé testovací verzi se ještě tu a tam objevily drobné záškuby, alespoň ve 4K (Ryzen 7 5800x, RX 6800XT, 32 GB RAM), ale jen zřídkakdy měly nepříjemný vliv na herní zážitek. Navíc se zdá, že kvalita zobrazení v cutscénách je podivně vyšší než ve zbytku hry – vaši hrdinové tam mají najednou odrazy v hladce vyleštěných podlahách, které v normální hře o chvíli později zase zmizí.
Není to konec světa, nikdo normální si toho asi nevšímá, ale jakmile si toho člověk všimne, už si toho nikdy nepřestane všímat. Nebuďte jako já, nevěnujte pozornost minimálním detailům!
Nasty Monetised
V nejlevnější verzi stojí Tales of Arise pořádných 60 eur. Za to získáte 40 až 80 hodin hraní, v závislosti na tom, jak rozsáhle budete herní svět prozkoumávat a kolik času chcete strávit mimo lineární hlavní příběh s nudnými a generickými vedlejšími úkoly (zabij X toho, nasbírej Y toho).
Opět je tu také obligátní New Game Plus, který si můžete přizpůsobit a zjednodušit pomocí sběratelských artefaktů. Za ty peníze je to hodně dobré JRPG. Existují však i cenově méně dostupné edice hry.
Super-upper-deluxe-with-cheese-on-top edice za 90 eur například obsahuje tuny herní měny, permanentní posilovač zkušeností, nesmírně silné zbraně a brnění, které trivializují vstup do hry, a různé kostýmy, které zase umožňují přístup k novým mocným schopnostem a bonusům. Za skutečné peníze si zde můžete koupit spoustu moci ve hře a zcela tak narušit její vyvážení.
Navíc i v mé testovací verzi je v nabídce svítící vykřičník, který mě chce neustále upozorňovat na nový obsah v obchodě za skutečné peníze. Tam si za peníze můžeš pořídit povinné plážové oblečení navíc a věci jako oblečky pro školačky, sponky, účesy, křídla, ocasy (tedy na záda) a další blbosti, pokud tě to baví a máš hodně peněz.
Mnoho kostýmů lze odemknout, jiné lze získat pouze za skutečné peníze. Zda pásky přes oči a sluneční brýle přispějí k atmosféře, je na vás.“
Okay, Tales of Arise je čistě singleplayerové JRPG, také bych nemluvil o Pay2Win ve hře, kterou mohu hrát na požádání v příběhovém režimu a s automatickými bitvami bez jakéhokoli úsilí. Proto na základě naší definice Pay2Win nedochází k devalvaci.
Pokud si ale připlatíte, získáte více síly, schopností a oblečení. A kdykoli chcete hru načíst nebo uložit, vykřičník vám připomene, že v obchodě jsou nové sexy oblečky pro waifu. Můžete to tak zvládnout, ale pak byste se neměli divit, že to u fanoušků a herního tisku dopadne dobře.
