Alaloth vypadá nádherně, jako směs Baldur“s Gate a Sacred. Za kulisami na vás čekají akční bitvy – a mnoho problémů.
Plamen, svět Alaloth, je prokletý. Přesněji řečeno dva. Jedním z nich je stejnojmenný zlý bůh Alaloth, který uvrhl svět do temného věku. Prokletí, o kterém mluvíme, se však nazývá Early Access. Protože i když se tento model prosadil a je atraktivní zejména pro menší vývojářská studia, nehodí se pro každý typ hry.
Stejně jako v případě přístupu k betaverzím a uniklých verzí her můžete zážitek ze hry zničit, pokud ji budete hrát příliš brzy. Proč jsme měli s hrou Alaloth: Champions of the Four Kingdoms podobné zkušenosti a proč byste měli hru stále sledovat, si můžete přečíst v testu.
Table of Contents
A trochu Dark Souls …
Nejprve si musíme ujasnit, co je Alaloth za hru. A to není tak snadné. Podle všeho vypadá jako klasická hra na hrdiny ve stylu Baldur“s Gate nebo Pillars of Eternity. Hrajete z izometrického pohledu, procházíte pěkným fantasy světem, mluvíte s NPC, bojujete s odpornými moby a plníte úkoly. Existují však dva velké rozdíly.
Soubojový systém Alaloth není tahový, ale připomíná Dark Souls shora. Máš až čtyři spustitelné dovednosti a můžeš se také bránit, kontrovat, uhýbat a utíkat, vylákat nepřítele nebo ho omráčit kopem. Kromě toho existují normální a silné útoky zblízka. Záleží na vás, zda budete používat obouruční zbraně, štít a meč, nebo dvě čepele.
Jelikož NPC také blokují a útočí protiútokem, je každý souboj tak trochu výzvou, která často spočívá v tom, že mezi útoky zvednete nohy a získáte několik metrů odstupu. Kromě toho se vždy budete muset vypořádat s bossy, kteří mají vlastní sadu útoků a vyžadují individuální přístup.
Mimochodem, nemůžete ukládat. Pokud se zakousnete do prachu, probudíte se v nedaleké svatyni, vaše vybavení ztratí trvanlivost a na světě uplynou tři dny.
.. malá stolní hra
Tím se dostáváme k druhému rozdílu oproti klasickým taktickým hrám na hrdiny. Svět je rozdělen na malá centra a dungeony, které jsou navzájem propojeny pouze mapou světa, po níž se pohybujete jako v deskové hře. S postavou tedy neběžíte z bodu A do bodu B, ale abstraktně se pohybujete po mapě světa, zatímco čas plyne.
To je důležité, protože ve světě Alaloth v normálním herním režimu s vámi o herní cíl soupeří tři NPC hrdinové. Cílem je najít čtyři fragmenty Vaizmilu, padlé bohyně. Pouze se všemi čtyřmi můžete dokončit rituál a dostat se k samotnému Alalothovi, jakémusi Diablovi (knížeti pekel, ne hře).
Zpočátku najdete tyto fragmenty pouze v jednom z 28 dungeonů rozesetých po čtyřech královstvích (skřeti, lidé, elfové a trpaslíci). Jakmile však jeden z fragmentů získáte, můžete o něj opět přijít. Pokud zemřete v dungeonu, fragment zůstane na místě a je viditelný pro ostatní šampiony. I v přímém boji s nimi můžete získat nebo ztratit fragment.
Budování světa a příběhu vychází přímo z generátoru fantazie
Říkáte si: „Hej, nejdřív zpomal, chci se dozvědět víc o světě a příběhu!“. Pak máme špatné zprávy. Protože k tomu není moc co říct. Alaloth má extrémně generický svět, ačkoli vývojářské studio Gamera Interactive původně inzerovalo, že se na jeho příběhu podílel autor Chris Avellone (Fallout: New Vegas). Odkaz již není na stránkách obchodu ve službě Steam a Gog.com.
Skřeti žijí v poušti, elfové u stromů, trpaslíci ve svých kamenných síních a lidé v mírných pláních. Každý roh obdélníkového světa je domovem jednoho z království, uprostřed se tyčí velký hrad, kde se uhnízdil Alaloth.
Příběh (v současné době pouze v angličtině) a vaše mise jsou odpovídajícím způsobem nepředstavitelné. Bohové spolu bojovali, Alaloth zvítězil a přinesl světu zkázu. Každé království nyní vyšle svého nejlepšího bojovníka, aby ďábelského boha vyřídil – a překvapivě jste jedním z nich vy, což se dozvíte hned po skončení tutoriálu.
A to je vše. Mnoho NPC ve světě vám řekne ještě více o pozadí světa a jeho obyvatelích, ale nic z toho se nechytá. Zaprvé, mnoho drobných textových pasáží je dosti nezáživných a zadruhé, do takto vykonstruovaného a klišovitého světa se prostě nelze příliš ponořit.
Jdi, zabij, posbírej, vrať se!
Úkoly jsou v podstatě stejné. Všechny se skládají z těch nejnudnějších misí typu „přines mi 50 hlav goblinů“, jaké si dokážete představit. Někdy jsou doprovodné texty alespoň docela pěkně napsané. V nejlepším případě jsou jich místo třídy stovky, takže v mžiku ztratíte přehled o tom, kde co dělat.
Alaloth spočívá z velké části v tom, že na mapě světa jdete do jednoho centra úkolů za druhým, několik minut se tam procházíte a pak se vrátíte k východu. Tento postup opakujte několikrát u každého náboje, protože se musíte vrátit i k zadavatelům úkolů.
V závislosti na tom, zda na místo vstoupíte ve dne, nebo v noci, tam na vás budou čekat různé postavy. Hra vám bohužel neřekne dost o tom, zda na vás čekají zadavatelé úkolů a v jakém případě. Změnit se můžete pouze přespáním v hostinci nebo opuštěním města a čekáním jeden den (což je poměrně rychlé).
Pokud nebojujete, Alaloth se občas zvrhne v bezmyšlenkovité běhání z bodu A přes bod C do bodu B a zpět. A pak znovu totéž s Nocí-A přes Noc-C do Noci-B.
Krásný svět hledá hotovou hru
Svět přitom vypadá opravdu krásně. Oldschoolový vzhled je navržen s láskou a skvěle zapadá do klasického fantasy světa. To, že se některé kulisy objevují stále dokola, hudba se opakuje trochu rychle a hlasový výstup stále téměř úplně chybí, jsme si nechali ujít v průběhu Early Access.
Co by se však nemělo stát ani v Early Access, jsou chyby, které zničí stav uložení (zaseknou se v herním světě), zmrazí celý dungeon (všichni nepřátelé se zastaví) nebo po načtení dají hráči jinou sadu dovedností.
Nedokončený je také systém craftingu, který je zatím z velké části nepoužitelný, protože veškeré potřebné vybavení získáte prostřednictvím úkolů nebo kořisti na konci dungeonu. Prozkoumávání herního světa je proto omezeno na hledání zadavatelů úkolů. Nemusíte doufat, že na cestě najdete cenné poklady.
Bojový systém je nositelem hry
Jsme si vědomi, že tento popis zatím zní jako naprostý propadák. Zajímavé však je, že Alaloth není neúspěšný. Přes všechny uvedené nedostatky se pod nedokončenou kapotou skrývá zábavná hra.
Procházení světa s jeho dungeony je svým způsobem uspokojivé. Bitvy jsou stále trochu nevyvážené (některé dovednosti jsou příliš silné) a umělá inteligence společníků by mohla být lepší (v jedné bitvě můžete použít až dva společníky, což teoreticky mohou být i lidští hráči v režimu LAN).
Navzdory tomu bojový systém v reálném čase s příchutí Dark Souls dělá někdy až příliš rigidním a nudným žánrovým standardům dobře. Zejména u větších hord se však celá věc často zvrhne v beznadějný zmatek. Boje proti jednotlivým nepřátelům jsou o to lepší.
Zejména u velmi silných bossů zažijete ten známý pocit z Dark Souls, kdy vám dojdou léčivé lektvary, na velkého moba vám stačí už jen jeden zásah, pak se jednou špatně pohnete – a vaše zabitá postava se probudí před svatyní smrti s kletbou na rtech. Kvalita Alalothu se projeví, když v takových chvílích nepřemýšlíte o tom, že byste skončili, ale zoufale toužíte zabít tu hloupou příšeru, než půjdete spát.
Ale kromě těchto momentů není Alaloth ještě připraven na hraní. Chyby a chybějící obsah jsou příliš nápadné a hratelnost a ponoření do hry tím trpí. Současně platí, že akční hra na hrdiny, jako je tato, pravděpodobně není hrou, kterou by mnoho lidí hrálo znovu (na rozdíl například od strategických her). Proto doporučujeme Early Access ignorovat a počkat na skutečné vydání.
Předběžný ratingový box
Závěr redakce
Představte si, že hrajete napůl dokončené Dark Souls. To zní hrozně, že? Protože v takových hrách musí všechno zapadat do sebe, aby vytvořily jiskru: design nepřátel, vyváženost boje, příběh a atmosféra. Příliš brzké hraní těchto titulů je ničí. Protože na rozdíl od strategických her alespoň fanoušci začnou znovu v době vydání, kdy už znají základní stavební kameny hry a jejího příběhu. A to je i případ Alalothu.
Myšlenky hry jsou fascinující: více akce v bitvách, postupová mechanika podobná deskové hře a trocha hraní rolí navrch. Nejenže zní jedinečně, ale také se tak hraje. Ale v současném stavu prostě chybí příliš mnoho malých ozubených koleček ve velkém soukolí, takže nedoporučuji jej kupovat. Místo toho byste se měli na hru podívat znovu, až bude vydána. Protože pak by Alaloth za pouhých 25 eur mohl opravdu stát za to.
