Více hraní rolí, více humoru a opravdu dlouhá kampaň: Tiny’s Wonderland toho dělá hodně dobře a ještě vyvolá diskuzi.
Přibližně před devíti lety bylo rozšíření Tiny Tina’s Storming of the Dragon Fortress nejen nejlepším DLC pro Borderlands 2, ale také nejzábavnějším rozšířením z nespočtu dosavadních přídavků celé série Borderlands.
Poté, co toto malé mistrovské dílo vyšlo v loňském roce znovu jako samostatné dobrodružství, na něj nyní navazuje Tiny Tina’s Wonderlands, řádná příběhová střílečka trvající přibližně 25 hodin, která se vrací k myšlence stolního kola vedeného oblíbenou Tiny Tinou.
Může se však exkurze do světa D&D znovu rozhořet? Nebo sérii Borderlands v pátém díle pomalu dochází dech? Zjistíme to v našem testu.
Table of Contents
Dobrodružství začíná
Místo toho, abychom hráli za předem připraveného deratizátora a zachraňovali vesmír před odporným superpadouchem, se ve hře Wonderlands pustíme do hraní stolní RPG hry Bunkry a drsňáci – takříkajíc hraničářské verze Dungeons & Dragons.
Samozřejmě, že Tiny Tina opět slouží jako vládce kampaně, zatímco my máme k dispozici dva okouzlující společníky v podobě tvrdohlavého kapitána Valentina a pravidly posedlé robotky Frette. Přestože se kvůli malému sporu s Tinou nemohou sami účastnit hry, pilně ji komentují a diskutují, což přináší mnoho vtipných momentů.
Než se vydáme na cestu do Země divů, musíme si nejprve vytvořit postavu odpovídající tématu, což je v sérii Borderlands novinka.
Kromě vizuálních úprav, jako jsou účesy a make-up, je zde na pořadu dne také výběr třídy.
A tyto třídy se naštěstí ukázaly být poměrně rozmanité: Například Brrr Serker se specializuje na poškození mrazem a útoky zblízka, zatímco Spore Keeper raději útočí na dálku, zatímco jeho houbový společník přitahuje pozornost nepřátel. Zatímco v Borderlands 3 měla každá třída dva stromy dovedností, ve Wonderlands mají pouze jeden. V pozdějších fázích hry si však můžete zvolit vedlejší třídu, což vybízí k rozsáhlému experimentování.
Bunkry a drsňáci
Úvod do fantasy světa může být jen stěží klišovitější: Tiny Tina nás posílá do hlavního města Prachthuf, které je v obležení kostlivých služebníků odporného nekromanta Dračího pána. Jakmile se vypořádáme s hrozbou, vydáme se na hřbitov, abychom z krypty získali mimořádně mocnou relikvii, Meč duší. To zní na první pohled dost neokázale.
Tina však naštěstí prokazuje velkou vynalézavost a více než jen špetku šílenství, když nás provádí svým imaginárním příběhem: Znovu a znovu nám představuje bláznivé postavy, jako je královna Země zázraků: kůň z diamantů, který si říká Arschgaul. Naneštěstí ji pokus o atentát ze strany hlavního padoucha doslova připraví o hlavu, takže naším novým cílem je vydat se přes moře do jeho nekropole a skoncovat s ním.
Z důvodu spoilerů nechceme v tuto chvíli prozrazovat příliš mnoho z příběhu. Ale jedno se dá říct: příběh samotný je jen průměrně napínavý, ale je mnohem zábavnější a lépe napsaný než v Borderlands 3.
Navíc díky svým samolibým monologům působí Dračí pán mnohem charismatičtěji než neuvěřitelně otravná dvojčata Calypsova. Ale ani on se nemůže rovnat Handsome Jackovi z Borderlands 2.
A i když příběh není na náš vkus zrovna jiskřivý, v Tinyiných zázracích je několik scénických momentů. Zvláště když do děje nečekaně zasáhne pán hry.
Když vstoupíme do oblasti Rotting Mould, ocitneme se zpočátku v docela průměrném lese. Protože to našemu spoluhráči Valentýnovi nepřipadá dost zatuchlé, Tina na něm jednoduše nechá odumřít všechny stromy a vytvoří bažinu porostlou obrovskými houbami.
Tyto situace, v nichž Tina reaguje na diskusi se spoluhráči a spontánně mění herní svět, jsou díky vtipně napsaným dialogům a skvělým výkonům všech dabujících herců a hereček vždy skutečným vrcholem.
Příběhové postavy mohou náhle zemřít samovznícením nebo se objeví nepřátelé, kteří se jmenují jednoduše Um, Um nebo Hmm. Věci, které se prostě stanou, když je vedení hry ve vyhrocených chvílích trochu přetížené.
Další zajímavostí je mnoho volitelných vedlejších úkolů: Ačkoli nemají nic společného s průběhem hlavního příběhu, vždy vyprávějí skvělé příběhy. Ty jsou někdy vtipné, někdy dojemné, ale vždycky úžasně bláznivé.
Na začátku hry například pomáháme venkovance, která se zamilovala do marnivého alchymisty. Alchymistka se však s chudým farmářem nezaplete, dokud se prasata nenaučí létat, dokud voda nepoteče do kopce nebo dokud jí poetický skřítek s tečkami nezazpívá milostnou píseň. Tak jsme jí ho pořídili – pravděpodobně tím nejhloupějším způsobem, jaký si lze představit.
Žádné herní experimenty
Pro splnění všech těchto úkolů ve Wonderlands budete samozřejmě muset bojovat, bojovat a znovu bojovat. A jakkoli jsou vývojáři kreativní, pokud jde o příběh, v hratelnosti se raději drží osvědčených postupů.
Wonderlands se hraje téměř stejně jako Borderlands 3, což není špatně, ostatně vzorec Borderlands se v průběhu let opakovaně osvědčil. Nicméně i pro veterána série jsou bitvy jako tisíckrát viděné.
Nová kouzla na tom nic nemění: nahrazují granáty a jsou skvěle zinscenovaná. Ze země vystřelují rampouchy, z nebe padají meteory a mezi nepřáteli přeskakují kulové blesky.
Nejenže vypadají skvěle, ale se správnou stavbou postavy mohou také způsobit spoustu destrukce. Stejně dobře to však dokážou i granáty.
Stejný obrázek se objevuje i u zbraní: Ačkoli byly částečně přizpůsobeny novému fantasy prostředí, hrají se víceméně stejně jako v Borderlands 3. Některé pistole nyní vypadají jako ruční kuše a střílejí malé šrouby, ale na hratelnosti to nic nemění.
Zbraně pro boj zblízka také znějí jako relevantní inovace pouze teoreticky. V praxi se meče, sekery a podobné zbraně objeví jen na chvíli po stisknutí známého tlačítka slam. Kdo doufal v opravdový systém boje zblízka ve stylu Dying Light 2, bude trpce zklamán.
Kořist a předměty jsou opět velmi rozmanité, jak je pro sérii typické, a nechybí ani kreativní nápady: jednou z nejzábavnějších zbraní, kterou jsme našli, byla pánev zjevně inspirovaná hrou PUBG: Battlegrounds. Pokud se s ním netrefíme, dostaneme o 90 procent menší poškození při střelách do zad. Nejen vtipná narážka, ale také docela užitečná.
Totéž platí pro nepřátele: ačkoli jsou standardní kostlivci na náš vkus až příliš všudypřítomní, je tu přinejmenším stejně vtipných nápadů, které to vynahrazují. Žraloci s nohama, hrabající se obří krabi a samozřejmě hromady typických fantasy bestií, jako jsou skřeti, nagy, goblini a trollové.
Někteří nepřátelé jsou však pouze předělávkami typů nepřátel, které již známe z jiných dílů série. Například kyklopové mají místo hlavy velké oko a když je odstřelíme, přepnou se do režimu zuřivosti – stejně jako Goliášové z Borderlands 2 a 3.
Underground Overworld
Nový overworld také zapadá do prostředí: Představuje herní desku stolního kola a my zde cestujeme se svou postavou v jakési izoperspektivě mezi jednotlivými oblastmi.
Tento nadsvět má vtipný design, všude se povalují kostky a zbytky jídla. Když nám na hrací plochu spadne arašídový flip, Tina rychle prohlásí, že se jedná o meteorit, který lze odstranit pouze kouzelným klíčem. Nejlepší situační komedie!
Z hlediska hratelnosti však overworld nenabízí příliš velkou přidanou hodnotu: abychom například získali výše zmíněný klíč na obracení arašídů, musíme jít do jeskyně a absolvovat procedurálně generovanou bitvu v aréně, na jejímž konci můžeme vylovit věc z truhly s odměnou.
Tento vzorec se bohužel prolíná všemi úkoly v nadpozemském světě: Každý úkol vyžaduje absolvování bezduchých bojů v aréně, ve kterých musíme jednoduše sestřelovat náhodné nepřátele. Nejenže je to z dlouhodobého hlediska poněkud monotónní, ale také se to zbytečně protahuje kvůli pomalému spawnování nepřátel.
Ve světě je skutečně možné objevit a odemknout několik drobností, například svatyně, které nám dávají malé pasivní bonusy. Kde ale najdete fragmenty, které je dají dohromady? Přesně tak, v bednách na konci dalších bojů v aréně. Situaci nijak nezlepšuje, že překročení vysoké trávy – Pokémon pozdravuje – může vést k dalším náhodným soubojům v aréně. Právě naopak.
Pro koho má Tiny’s Wonderlands cenu?
Nakonec nám nezbývá než říct, že navzdory naší kritice jsme se s Tiny Tinou a jejími bláznivými nápady dobře bavili. Samotný příběh není nijak výjimečný, ale je vyprávěn s takovým vtipem a šarmem, že nás bavil až do konce.
Co se týče hratelnosti, zůstává tento spin-off velmi blízký předchozím dílům série, ale to samo o sobě není zápor. Hratelnost a mechanismy stříleček se v páté střílečce ze světa Borderlands zdají být trochu ohrané, protože stále střílíme spíše tupě do nepřátel, kteří postrádají skutečnou zpětnou vazbu.
Díky účinným kouzlům, výbuchům a všudypřítomným číslům poškození však bitvy stále působí jako skutečná akční zábava.
Je však otázkou, jak dlouho hra dokáže zaujmout po dokončení opravdu zábavné kampaně. Nový endgame mód Chaos Chamber slibuje spoustu motivující kořisti, ale skládá se – hádáte správně – z řady náhodně generovaných bitev.
Veteráni série dostanou ve Wonderlands opravdu zábavné nové dobrodružství ve světě Borderlands, které navíc není skoupé na fanservis v podobě cameo výstupů populárních postav, jako je Claptrap nebo pan Torgue.
Pokud tedy máte náladu na bláznivé vyprávění a typický potrhlý humor a líbí se vám dnes již poněkud rutinní vzorec Borderlands, tedy rabování a střílení, rozhodně nebudete litovat, že jste si hru koupili. Zda vám nabídka stojí za 60 eur, si však budete muset rozhodnout sami, protože celkově Tiny Tina’s Wonderlands působí spíše jako (nepochybně rozsáhlý a kvalitní) přídavek pro Borderlands 3 než jako plnohodnotný nový díl série.
Verdikt redakce
Jako fanoušek stříleček a vášnivý hráč akčních RPG mi série Borderlands přirostla k srdci už od prvního dílu. Nikde jinde se mi nedostalo tak zdařilého mixu skvělého humoru, zapamatovatelných postav, motivující spirály kořisti a solidní hratelnosti střílečky.
Tiny Tina’s Wonderlands je sice jen spin-off, ale osobně se mi líbí mnohem víc než Borderlands 3, jehož děj mě neskutečně iritoval. Stále jsem Gearboxu neodpustil, jak se zachoval k Maye – mé postavě z Borderlands 2.
Ale budu schopen se přinutit grindovat hodiny kvůli optimálnímu vybavení ve Wonderlands? Jsem trochu zvědavý, jaké šílené zbraně a kouzla vývojáři do hry ukryli. Ale pokud opravdu musím hrát trapný režim Chaos Chamber, abych měl co největší šanci, raději si počkám na již oznámená DLC.
Obecně platí, že cenová politika společnosti Tiny Tina zůstává otázkou vkusu. Chápu každého, kdo si myslí, že 60 eur za spin-off je příliš mnoho. Na druhou stranu jen málokterá střílečka za plnou cenu nabízí 25 hodin trvající a téměř nepřetržitě zábavnou kampaň.
