Warhammer 40K: Daemonhunters sice neobjevuje podsvětelný pohon, ale na oplátku nezanedbává jedinou silnou stránku XCOMu. S vesmírnými mariňáky jsme hráli taktickou hru.
Vážně, Vesmírní mariňáci z univerza Warhammeru 40K jsou v nejširším slova smyslu přehnanými pozéry. Můžete pokračovat o tom, že se jedná o supervojáky, kteří se řídí efektivitou, zasvětili celý svůj život Impériu a nebojí se války ani smrti.
To je sice pravda, ale v hloubi duše chtějí vesmírní mariňáci vypadat především cool. To je patrné již v prvních minutách hry, které jsem strávil v tutoriálu Warhammer 40,000: Chaos Gate – Daemonhunters.
Oddíl vysoce vycvičených elitních vojáků se ocitne uprostřed krvavé bitvy proti přisluhovačům boha chaosu Khorna. A samozřejmě se mariňáci mohli prostě krýt a efektivně odstřelovat manglery nebo krvavé démony z planety na dálku – ale ne. Vesmírní mariňáci jsou extra.
Nakonec napochodují v masivním brnění s nárameníky většími než jejich vlastní ego. A samozřejmě jsou tyto desky také plné bojových hesel jako: Očista! Nebo svatyně! Nosí také obrovské, modře zářící halapartny nebo v každé ruce meč. Jo, a léčebný dron je samozřejmě létající lebka.
Takto vybaveni si vytřou podlahu s válečnými démony, než s hrdě se dmoucími hrudníky znovu nastoupí do své válečné katedrály.
A to vše říkám s maximální úctou k této sebedramatizaci! Protože to je velmi důležitá součást toho, proč jsem se při dvouhodinovém hraní této pravděpodobně největší naděje tahové taktiky od dob XCOM 2 opravdu dobře bavil!
Table of Contents
Na ramenou XCOMu
Čtyři plné mise včetně tutoriálu a pořádného souboje s bossem, které jsem zvládl během hraní Warhammer 40K: Daemonhunter. Samozřejmě bylo již dopředu známo, že Daemonhunters si z žánrového průkopníka XCOM 2 bere velmi velké sousto, a proto není třeba si na něj zvykat.
Speciální jednotka v Daemonhunterovi se skládá ze čtyř vysoce kvalifikovaných lovců démonů, kteří jsou jako členové takzvaných Šedých rytířů přímo podřízeni inkvizici Impéria, a ne jako v XCOMu z někdy více, někdy méně kompetentních lidských rebelů. Z čistě hratelného hlediska to však v prvních tazích bitvy nemá příliš velký význam.
Bojová pole jsou poseta nejrůznějšími druhy krytí a terén se vyznačuje také výškovými rozdíly. Oblasti nejsou nijak rozsáhlé, ale Daemonhunters nechce pořádat epické, rozsáhlé bitvy, ale spíše krátké, intenzivní bitvy, které zřídka trvají déle než 20 minut a poskytují rozmanité cíle misí.
V mém případě to byl například hon na dva démonické nositele semen a zničení zamořeného stromu zvaného Bloomspawn. Později se objevil ručně vytvořený souboj s bossem s unikátní mechanikou úrovně.
V každém tahu naviguji své mariňáky těmito (velmi podrobnými) oblastmi a dávám jim k tomu tři akční body. Zde se Daemonhunters stává trochu nevěrným XCOMu a místo toho sahá do krabice s hračkami Gears Tactics. Protože všechny tyto akční body mohu libovolně rozdělit mezi pohyb a schopnosti – příjemně dynamické, to je.
V jádru se však hraje velmi povědomě. Mariňáci se kryjí za překážkami, musím dobře zvážit, jak daleko mají běžet, a s výhodou použít jejich speciální schopnosti. Pokud chci dokončit tah dříve, mariňák se jednoduše přesune do pozice Overwatch a automaticky zahájí palbu, jakmile se do jeho zorného pole dostane nepřátelská jednotka.
Ano, to už jsme viděli více než dost. Ale je to standard žánru, který nastavil XCOM, a ve střílečkách si nestěžujeme, když se objeví zaměřovací kříž.
Kulatá taktika v megalomanii
Důvodem, proč Daemonhunters navzdory všemu nepůsobí zaměnitelně, je jeho licence. Ačkoli to může znít povrchně, v tomto případě Warhammer 40K pomáhá vyniknout nad standardní žánrovou nabídkou. Vývojový tým ale také jednoduše skvěle pochopil, co fanoušci očekávají.
Warhammer je totiž vesmír, který je docela přehnaný. Jak bylo zdůrazněno na začátku, je to patrné už z fanatických obrněnců. A Brána chaosu se ani nesnaží utkat střízlivý vojenský scénář s lehkým sci-fi nádechem z Warhammeru 40K. Jiná tahová strategie s názvem Battlesector se o to pokusila loni a výsledkem byla nuda suchá jako prach.
Daemonhunters místo toho posouvá knoflíky inscenace o další stupeň výš než XCOM. Pohyby kamery, výbuchy, efekty a jedna nebo dvě bojové hlášky přesně vystihují to, co odlišuje Warhammer 40K. Tady jde o drsné věci. Každý účastník boje se pravděpodobně považuje za nejtvrdšího psa v rozkvetlé zahradě Nurglu – a většina z nich si přesto nechá nemilosrdně promáčknout lebku. Vždy se najde ještě odolnější pes s ještě silnějšími ramenními pláty.
To se nemusí a nebude líbit všem. Zejména taktika round-robin však do jisté míry žije z toho, že vývojáři statickou akci co nejvíce rozproudí. A Lovci démonů se to daří skvěle, protože se spoléhá na megalomanství světa Warhammeru.
Můj nejoblíbenější moment během celého hraní byl pokaždé, když jeden z mariňáků vyrazil dveře tak prudce, že jsem otřes fyzicky pocítil i já před obrazovkou. Bylo to, jako by parní lokomotiva právě prorazila dřevěná vrata stodoly.
Faktor náhody – starý spor
Pokud je XCOMu něco vytýkáno, téměř vždy se to týká nechvalně známé šance na zásah. Každý alespoň jednou zažije okamžik, kdy vysoce postavený agent s brokovnicí mine svůj cíl ze vzdálenosti půl metru. Na něco takového se prostě nezapomíná, zanechává to hluboké jizvy.
A přestože se Daemonhunters tváří tak bojovně, chce se této duševní bolesti vyhnout. Útoky na dálku jsou tedy zcela bez náhod. Vývojáři to vysvětlují tím, že Šedý rytíř nikdy nemine svůj cíl. Z čistě mechanického hlediska je to však také velký rozdíl.
Aby bylo i nadále užitečné obcházet zakopané nepřátele bez šance na zásah, rozhoduje o způsobeném poškození správné umístění. Čím blíže a v lepší pozici, tím silněji bude démonický potěr zasažen.
Zvlášť když Šedí rytíři stejně dávají přednost boji zblízka. A zde může opět hrát roli náhoda. Pokud dojde ke kritickému zásahu, hra se přepne do zónového zobrazení. Zde určuji, která část těla bude ostří cítit. Například lze uvalit bolestivé debuffy nebo dokonce deaktivovat speciální schopnosti úplným odříznutím části těla.
Lovci démonů každopádně nebyli vůbec nudní, a to ani bez náhodných chyb. Možná by si případný XCOM 3 mohl pro změnu vzít příklad z Lovce démonů.
Pokud stále potřebujete nějakou formu náhody v tahové taktice kvůli variabilitě a vzrušení, Daemonhunters má pro vás Bloom Effect. Chaotická perverze způsobená planetární nákazou zvanou bloom může v průběhu bitvy způsobit náhodné efekty. Cokoli jiného by bylo také nevhodné pro chaos.
Zatím není možné odhadnout, kam až tyto účinky dosáhnou. Během mého hraní květ jednou způsobil, že nepřátelské útoky ochromily mé mariňáky, a jednou vytvořil portály chaosu, skrz které se na bojiště nahrnuli další nepřátelé.
Na palubě válečné katedrály
To by žádný drsný vesmírný mariňák nikdy nepřiznal: Ale i Šedí rytíři si čas od času potřebují od boje odpočinout. Jistě, Chaos nespí a galaxii je třeba očistit od machinací démonů. K tomu se však jednotka musí dostat z jedné zamořené planety na druhou, což se nejlépe dělá na velitelství.
A to, co bylo v XCOM 2 obrovským vznášedlem, je v Daemonhunters létající válečná katedrála zvaná Baleful Edict. Baleful Edict – Stále tvrdím, že vesmírní mariňáci jsou pozéři.
Dobrá, nechme toho a vraťme se k tvrdé mechanice. Protože i na palubě Baleful Edictu se dá dělat víc než jen odpočívat. Loď je hned po výukovém programu těžce poškozena a nyní proplouvá hvězdnou soustavou zamořenou bohem chaosu Nurglem.
Jedním z nejdůležitějších úkolů je proto oprava jednotlivých sektorů lodi. Mohu například vylepšit knihovnu, abych zvýšil rychlost výzkumu, nebo vylepšit warp pohon, aby se Baleful Edict pohyboval galaxií rychleji a já mohl snáze reagovat na problémy, které někde akutně vzniknou. To vše se zdá být přiměřeně rozsáhlé, ale ne tak náročné jako správa prostoru v XCOM 2.
Uvnitř lodi se Šedí rytíři věnují také vylepšením, která jim pomáhají na bojišti. Zbrojnice se splněnými požadavky zajišťuje, že odměny po úspěšné bitvě jsou bohatší, a v komnatě inkvizitora Vakira zkoumám tzv. stratagemy. Jedná se o schopnosti, které lze použít v boji nezávisle na dostupných mariňácích.
Ty se odemykají pomocí semínek chaosu, která jsou zase přiřazena jiným bohům. Takže to není jen Nurgle, kdo má v Lovcích démonů jedovaté prsty.
Unique Marines
Vesmírní mariňáci by nebyli vesmírnými mariňáky, kdyby neměli svůj vlastní prostor na palubě Baleful Edict. Ve svých ubikacích se mohou vojáci dále vzdělávat, ale také využít příležitosti obléknout se opravdu elegantně. Protože pro mariňáka je samozřejmě důležité, aby vypadal fantasticky fanaticky.
Tentokrát to říkám bez sarkasmu, protože přizpůsobování jednotlivých vojáků podle vlastního vkusu bylo už v XCOMu aspektem, který tvořil velkou část zábavy. Zvláště když bojovníci mohou také trvale zemřít, což je ještě větší slza, když jste předtím strávili hodinu prací na jejich šatníku.
V Daemonhunters mohu také měnit mariňáky, i když s podstatně většími omezeními než v XCOMu. Přestože existuje 14 přizpůsobitelných oblastí od hlavy přes hrudní plát až po hlas, vesmírný mariňák vždy zůstane vesmírným mariňákem a není možné se zcela obejít bez brnění. Zklamáni budou i ti, kteří rádi malují stolní figurky, protože kromě barvy vlasů a pleti nelze na figurkách nic vybarvit.
Kasárna však nejsou pouhou módní přehlídkou. Pro další individualizaci mohu každému mariňákovi přidělit speciální vybavení a rozhodnout tak o zbraních na dálku a na blízko nebo dokonce přidělit granáty.
Ve stromu dovedností získávají bojovníci vyšší úrovně a odemykají další schopnosti v závislosti na své třídě:
- Interceptor: Velmi hbití bojovníci, kteří se mohou velmi rychle dostat do boje zblízka a díky své schopnosti teleportace způsobit vysoké poškození.
- Justicar: Díky silným útokům je také poměrně mobilní. Jeho úkolem je však především odolávat útokům a provádět útoky na dálku v boji zblízka.
- Purgator: Tato třída se specializuje na boj na dálku a může také používat plamenomety, aby učinila oblasti neprůchodnými.
- Apotekař: Klasický podporovatel se drží mimo křížovou palbu a posiluje své spojence pomocí bonusů nebo léčení.
Co se týče hloubky, má Daemonhunters co nabídnout, pokud jde o definici jednotlivých mariňáků. Během svého krátkého hraní jsem však nebyl schopen plně vyčerpat všechny mechanismy.
Jedinou věcí jsem si stále naprosto jistý: Vesmírní mariňáci jsou pozéři, kteří věnují velkou pozornost své inscenaci. A to je přesně to, co dělá hru Warhammer 40 000: Lovci démonů tak silnou! Tato hra se nepouští do žádných velkých rizik, pokud jde o herní mechanismy, ale jednoduše chápe cílovou skupinu své licence a kombinuje ji s osvědčeným herním principem.
Takto může bez velkých okolků vzniknout jedna z nejzajímavějších strategických her letošního roku. Doufejme, že tento dojem zůstane i v hotové hře. Dne 5. května 2022 nastal čas.
Závěr redakce
Nečekal jsem, že mě Warhammer 40K: Chaos Gate – Lovci démonů takhle strhne. Hlavně proto, že nejsem největší fanoušek vesmírné verze Warhammeru a hlavně to přehnané zobrazení všeho a všech není tak cool. Obvykle se mi líbí jemnější. Ne tak docela americký. Ale také se rád mýlím a absurdně mě tato pro Warhammer typická nadsázka docela zaujala.
Podle mého názoru bylo největší předností XCOM 2 to, že tahová taktika byla konečně zinscenována moderním a dynamickým způsobem. Daemonhunters si to bere velmi k srdci a vypaluje mnohem pestřejší ohňostroj. To mi stačilo, abych se zabavil alespoň na několik hodin.
Líbily se mi také mise a souboj s velkým nurglovským démonem. Jsem si tedy jistý, že Daemonhunters má všechny předpoklady stát se jednou z nejlepších tahových strategií roku 2022. Alespoň pokud fascinace brutálním světem v určitém okamžiku nevyprchá a hra mechanicky nespadne na okraj.
