Katastrofální remake klasické střílečky XIII se dočkal velké opravy, která reaguje na kritiku fanoušků. Znalec originálu hodnotí změny.
Pomalu se nedaří, takže to musí být tím číslem. Třináctka je odjakživa považována za nešťastné číslo, a proto ji i hotely vynechávají z číslování podlaží. Také stále slyším babičku, jak říká, že v pátek třináctého se nevstává z domu, vlastně je lepší nevstávat vůbec. Víte, snažím se najít vysvětlení, jak pochopit, co jsem právě hrál, a jak to zařadit.
Proto začnu fakty: Na konci roku 2003 vyšla hra XIII, střílečka z pohledu první osoby, která byla jiná. Díky technologii stínování buněk a chytrému designu vypadal thriller o agentovi jako komiks. Když se však v roce 2020 objevil remake XIII, veškerá euforie rychle vyprchala. Nejenže nová grafika neměla s původním komiksovým vzhledem mnoho společného, ale kvůli chybám a pádům se hra téměř nedala hrát.
Technický stav titulu a rozhořčení komunity vedly vydavatele Microids k odvolání vývojářů z PlayMagic a k zadání remaku francouzskému studiu Tower Five. Hra vyšla ve službě Steam – jaká náhoda – 13. září 2022. Majitelé prvního remaku z roku 2020 dostanou novou verzi jako bezplatnou aktualizaci, všichni ostatní zaplatí necelých 30 eur.
Kdo je číslo 13?
Srdcem hry je stále napínavý příběh, který se obsahově nezměnil, o vraždě amerického prezidenta, spiknutí až do nejvyšších společenských kruhů a plánovaném politickém svržení.
XIII byl adaptací stejnojmenné komiksové série dvou belgických výtvarníků Jeana Van Hammeho a Williama Vance. To, co mě bavilo v mých 16 letech, považuji za velmi dobré i po 20 letech, například tehdy nakreslené bubliny s řečí, chytré scény obraz v obraze, stejně jako všechny ty „ťuk, ťuk, ťuk“, „RATATATATA“ a další onomatopoie (označení stylistického prostředku onomatopoie – vzdělávací mise splněna!) táhnoucí se přes celou obrazovku.
Na začátku hry se hlavní hrdina probudí na pláži s průstřelem a amnézií. Jediným vodítkem, jak zjistit, kdo je a co se děje, je stejnojmenná třináctka vytetovaná na jeho hrudi a klíč od skříňky v bance. Někdo tomu chce zřejmě zabránit, protože krátce po probuzení se na scéně objeví padouši, kteří Třináctku pronásledují.
Jedná se o předehru k napínavému příběhu, v němž se živě střídají baletní a plíživé pasáže. Pokud se vám příběh líbil už tehdy a máte ve svých znalostech kvůli přibývajícímu věku mezery (jako já), tady si přijdete na své. Exkurze však netrvá příliš dlouho: byl jsem hotov po necelých šesti hodinách. Protože jsem ale všechno znal z předchozího původního hraní, odhaduji herní dobu na šest až sedm hodin, pokud do toho nejste „úplně zažraní“.
K dispozici jsou celkem čtyři úrovně obtížnosti, z nichž první se zaměřuje na příběh. Každý, kdo hrál jinou střílečku, by měl začít alespoň na třetí úrovni obtížnosti. Vše ostatní je příliš snadné a zbytek obstará umělá inteligence svým chováním podobným střelbě na střelnici.
Po kampani je vzduch téměř venku. Od aktualizace je opět k dispozici režim pro více hráčů, jehož jediným typem hry je deathmatch. Tehdy to bylo zábavné a zábavné a je to tak i dnes. Není to však skutečně nutné.
V úrovních se nacházejí dnes již povinné sběratelské předměty, jako jsou figurky a pilníky, ale ty by měly být důležité pouze pro lovce úspěchů. Když už mluvíme o úspěších: i zde byla práce odvedena nedbale. Po dohrání hry na druhou obtížnost jsem získal úspěch právě za tuto obtížnost, ale ne za snadný režim, jak tomu obvykle bývá. Naopak úspěchy za ostatní (tj. i nejtěžší) režimy jsem získal, když jsem díky implementovanému výběru úrovní po dokončení kampaně dohrál pouze epilog bez nepřátel na příslušné úrovni. Opravdu pravda.
Je to zaseknuté v každém rohu
Před dvěma lety vydaný remake byl plný chyb a komunitu rozčilovala horší kvalita grafiky oproti originálu z roku 2003. Kdo očekával výrazné milníky v druhém bodě, bude bohužel zklamán. Přestože grafika vypadá díky přepracování o něco více „cell-shaded“, převládá grafický styl nového vydání před dvěma lety, který na můj vkus až příliš zachází do 3D.
Přesně to však dělalo původní hru tak výjimečnou a odlišovalo ji od ostatních. Komiksové efekty s onomatopoií, obrazem v obraze a rozmazaným pohledem jsou sice obsaženy, ale podle mého názoru jsou v pozadí příliš decentní. Například nechápu, proč odstranili tak ikonické scény, jako jsou záběry na začátku, kdy plavčík umírá. Také již neexistuje úvodní obrazovka úrovně složená z několika komiksových obrázků. Místo toho je nyní pohled „normální“.
Při pohledu na postavy a jejich obličejové rysy bohužel vidíme 3D postavy, nikoli komiksové hrdiny. S novou grafikou působí předávání, momenty a přechody postav jaksi strnule a dřevěně – i když se noví vývojáři od aktualizace přiklonili k původnímu vzhledu, stále se toho hodně ztrácí.
To všechno je nepříjemné, ale nakonec je to někde věc vkusu. A co technický stav hry? Stále to není bezchybné, ale alespoň se hra dala dohrát bez větších (!) problémů. To, že bosá plavčice vydává na začátku zvuky, jako by měla na nohou boty, nebo to, že výrazy postav nejsou vždy synchronizované se rty, patří do kategorie „otravné, ale ne tak špatné“. Spíš mi vadí, že se řeč postav často zastaví uprostřed věty nebo že stále slyším dialogy nepřátel, kteří už byli omráčeni. Pokud Třináctce zkříží cestu přátelské postavy, může se stát, že se pod postavou prosmýknou a hrdina se vznese do vzduchu – a zůstane tam.
Několikrát se mi stalo, že jsem se nemohl vyhnout opětovnému načtení kontrolního bodu. Například během mise v Plain Rocku, kdy byl Třináctka na začátku zaseknutý ve stropě cely a nemohl se hýbat. Následný pochod se strážemi byl úspěšný jen se štěstím, protože jsem z ničeho nic dostal ránu holí, protože strážný, místo aby šel za mnou, se někde zasekl, a já jsem tak byl od něj příliš daleko. Jindy jsem se zasekl na točitém schodišti kláštera nebo jsem byl vyhozen při pokusu slézt po žebříku.
Často se také stává, že po kontrolním bodě v průběhu mise se upraví inventář zbraní. Chápu, že XIII má jen několik menších střílejících pistolí na začátku mise. Ale pokud jsem během mise nashromáždil velký arzenál, pak proběhnu kontrolním bodem v chodbě a najednou mám na konci chodby jen dvě pistole a brokovnici, nemám pro to pochopení.
Zdá se, jako by mi vývojáři chtěli „vsugerovat“ (nechci říct vnutit) určitý herní styl, ale zároveň jsou maximálně nekonzistentní. Po několika zabitích a několika vteřinách jsem se již zmocnil útočné pušky, kterou jsem předtím použil. Jaký to má smysl?
Co dělá remake dobře
Takhle bych mohl pokračovat ještě chvíli: Chování umělé inteligence je mizerné, plíživé pasáže (stejně jako v originále) lze také absolvovat divokou střelbou (až na pár výjimek) a o hledání cesty vrtulníkem v souboji s bossem ani nezačnu. Přesto jsou tu věci, které remake dělá dobře a které jsem během hraní velmi rád přijal.
To zahrnuje všechny moderní komfortní funkce, které před 20 lety neexistovaly. Je požehnáním, že můžete kontextově používat hák na horkých místech stisknutím klávesy E. Ani trochu mi nechybí trapné přehmatávání z původní verze a objemná správa předmětů. Přestřelky jsou také zábavné a snadno zvládnutelné. Když to AK47 nebo M16 rozdají a ozve se uspokojivý zvuk zpětné vazby zásahu, jsem přímo uprostřed dění a znovu hraji „svou“ třináctku.
Na to, že se jedná o remake, který byl navíc značně přepracován, je to však za cenu necelých 30 eur příliš málo. Zvláště proto, že XIII Classic stojí na Steamu šest eur a až na absenci širokoúhlého rozlišení funguje perfektně – ať už je ovládání těžkopádné, nebo ne.
Verdikt redakce
Na své herní mládí s XIII mám skvělé vzpomínky. Když před dvěma lety remake tak katastrofálně narazil do zdi, říkal jsem si, že je to pro tuto stále skvělou hru velká škoda. Z remaku jsem zklamaný, protože v porovnání s velkým úsilím, cenou a hlasitou komunikací vydavatele Microids je to děsivě málo. Ano, technicky je hra v lepším stavu – ale stále má daleko k „velmi dobrému“. Ano, grafika byla více přizpůsobena komiksovému vzhledu – ale jen minimálně a efekty byly oproti originálu dokonce omezeny.
Upřímně řečeno, nechápu ani smysl, ani nutnost tohoto remaku. Navíc mi to kvůli těm chybám nepřipadá jako láskyplná transformace nostalgicky cenného produktu do moderní doby – tak by přece remaky měly vypadat, ne? – ale stále jako polovičatá adaptace bez spolehlivého zajištění kvality. Na druhou stranu jsem velmi rád přijal vděčné komfortní funkce. Ty však samy o sobě v žádném případě neospravedlňují kvalitu hry. Skutečnost, že po dvou letech ji lze nyní dohrát jen s několika chybami, není něco, co by si vývojáři měli připnout na klopu.