Konečně jsme viděli gameplay z kyberpunkové naděje Stray a chceme víc. V našem preview odhalujeme, co nabízí herní svět hry Stray.
Kočky mě nijak zvlášť nevzrušují. A já jsem alergický. Já vím, já vím, teď mě můžete pranýřovat a házet po mně kočičí chlupy. Jistě, když potkám opravdu roztomilou kočku, která mi olizuje koleno svým drsným jazykem, myslím si, že je to skvělé, a ignoruju své svědící oči a postupně se uzavírající dýchací cesty. Ale samotné kočky pro mě nejsou prodejním argumentem.
Proto mě kyberpunková adventura Stray nedokázala dostat do svých spárů jen díky svému kočičímu hrdinovi – čekal jsem víc. A další jsem dostal! Během 30minutové herní prezentace jsem se mohl blíže seznámit s několika částmi herního světa, částmi příběhu a neobvyklými mechanismy hry Stray. Na konci jsem měla chuť na další. Protože i když stále zbývá zodpovědět několik otázek, detaily světa mě okamžitě zaujaly.
Dívat se na svět jinýma očima
Moje cesta začíná v temné uličce – jako zrzavá kočka. Mimochodem, sami si ji v editoru nevytvoříte, protože akční adventura je právě o příběhu této velmi zvláštní kočky. A začíná to tím, že je odloučena od rodiny a ocitá se sama v zpočátku nehostinném městě, jehož pravidla musí nejprve pochopit – stejně jako já.
Vidím svět, který byl vytvořen lidmi, ale nyní již není obýván lidmi – očima zvířete. Stopy lidí jsou všudypřítomné, ale já a můj kočičí hrdina se zpočátku s žádnými jinými živými bytostmi nesetkáváme. V těch částech světa, které jsou stále obydlené, žijí pouze roboti. I když se chovají podivně lidsky.
Jeden robot si například říká „babička“ a plete teplé oblečení pro všechny své sousedy. Proč si roboti myslí, že potřebují teplé oblečení? To je jen jedna z mnoha otázek, na které, jak doufáme, najdeme odpověď v přibližně desetihodinovém příběhu. Protože podivné chování robotů se zdá být zcela záměrné.
Ačkoli většina z nich je ke mně a mému kočičímu hrdinovi přátelská a dokonce nám ukazují potěšená srdíčka ve svých monitorových hlavičkách, když jim připadáme roztomilí. Můžeme se jim schoulit na klíně a nechat je, aby nás pohladili nebo převrátili jejich stolní hru. Ale samozřejmě se na nás nemohou zlobit, jsme příliš přítulní.
Nad vší tou vstřícností se však vznáší zvláštní atmosféra. Dívám se na robota, který bez ustání mává do bezpečnostní kamery, a naskakuje mi husí kůže. Začínám se ptát sám sebe: kam se poděli lidé? Co je úkolem robotů a proč nepotkávám žádné jiné živé bytosti (alespoň v prezentaci)?
Neobvyklá hratelnost
Mnohem důležitější než tyto otázky je však obvykle otázka, jak se dostanu do cíle. Hra Stray je totiž prošpikována environmentálními hádankami, které jsou docela chytře zakomponovány do hratelnosti. Jako kočka mám vždycky příležitost způsobit trochu chaosu. Převracejte vše, co není přibité, sedejte si do krabic nebo škrábejte na dveře. Přesně to kočky dělají.
Speciální věc: Většinu času to můžu dělat jen kvůli atmosféře a hraní rolí jako kočka. Stejně jako spánek neplní žádný aspekt přežití, ale je plně určen k podpoře pocitu, že jsme součástí tohoto světa. Nebo tlačítko mňoukání, které mi umožňuje běhat kolem a mňoukat, jak se mi zlíbí. Někdy je však jedna z těchto mechanik, kterou jste předtím možná dělali jen tak pro zábavu, najednou součástí řešení.
Převržený kbelík rozbije skleněnou střechu a otevře novou cestu. Kartonová krabice se stane důležitým úkrytem. Za poškrábanými dveřmi je robot, který nás pustí dovnitř. Takže mám pocit, že hádanky vlastně řeším jako kočka – možná také jen náhodou a z čiré touhy něco vyzkoušet.
Kromě hádankových pasáží jsou zde také stealth a akční mezihry. Ty se skládají z honiček mezi malými nepřátelskými roboty a skoků do nových výšek a hloubek vertikálně uspořádaných otevřených úrovní. Tyto skoky však nemohou selhat, protože by to bylo v rozporu s pocitem, že hrajete za lehkonohou kočku, jak nám vývojáři říkají.
Mimochodem, součástí realistického kočičího pocitu je, že jako kočka neumím mluvit ani ovládat počítač. Je dobře, že se malý dron B12 v průběhu hry stává součástí týmu a nahrazuje náš malý technologický deficit. S jeho pomocí můžeme komunikovat s roboty nebo ovládat stroje.
Působivě detailní svět
Svět Stray se v ukázce ukázal jako tajný hrdina hry, navzdory všem roztomilým robotům a naší kočce. Úroveň detailů a grafika jsou prostě působivé – zejména na to, že se jedná o debut malého studia. Podívejte se na rozmanitost, kterou Stray vytváří ve svém temném kyberpunkovém prostředí:
Co se týče atmosféry, byla jsem uchvácena od první minuty. Když se můj malý kočičí hrdina plíží první ponurou uličkou, v dálce na odřené zdi domů blikají neony. Těžko říct, co tu bývalo, ale teď, když většina světel zhasla, tvoří písmena jednoduchý nápis „Help“.
Každých pár kroků objevím po cestě něco, co bych rád podrobně prozkoumal. A vývojáři slibují, že se nám to vyplatí! Ačkoli je příběh vyprávěn prostřednictvím dialogů a cutscén, pod povrchem se skrývá mnohem víc – ve stále oblíbenějším vyprávění z prostředí.
Na jedné straně je to v nevyřčených detailech, ale na druhé straně také ve sběratelských vzpomínkách, které se skrývají ve světě. Průzkum by se zde měl opravdu vyplatit. A v ukázce bychom si nejraději vzali gamepad sami po celou dobu. Nejen proto, že do ovladačů PS5 jsou zabudovány různé funkce s duálními smysly, jako je kočičí vrnění nebo haptická zpětná vazba, ale také proto, že interakce se světem jsou tak láskyplně vytvořeny a vypadají velmi zábavně.
Sám jsem chtěl převrhnout šachovnici robotů, kteří pak rezignovaně vyhazují ruce do vzduchu. Sám jsem chtěl bouchnout kbelíkem s barvou o zeď a zanechat na něm obrovskou barevnou skvrnu. Sám jsem se chtěl procházet po kulečníkovém stole a poslouchat klidné klapání kutálejících se koulí.
Takže vidíte: první dojem z filmu Stray je opravdu dobrý. V čem by tedy mohl být problém? Zatím jsme z příběhu neviděli téměř nic – jistě, každý spoiler s pouhými 8-10 hodinami příběhu by byl asi příliš. To by však mohlo být jádrem věci. Protože pokud nás osud kočky a robotů opravdu nezajímá, pak je nám i ten velký herní svět k ničemu. Koneckonců potřebujeme dobrou motivaci, abychom ji chtěli dlouho zkoumat.
Ale vzhledem k tomu, že Stray vydává Annapurna Interactive, jsem přinejmenším opatrně optimistický. Koneckonců s hrami jako Outer Wilds, What Remains of Edith Finch, Florence a Journey dokázali, že mají velmi šťastnou ruku, pokud jde o rozsáhlá příběhová dobrodružství.
Jisti si pak můžeme být 19. července 2022, kdy hra Stray vyjde pro PC, PS4 a PS5. Připravím si prášky na alergii…
Verdikt redakce
Mám rád hry od Annapurna Interactive. Kdykoli si pod svá křídla vezmou nového malého nezávislého vývojáře, mé srdce se rozbuší o něco rychleji. Proto už dlouho čekám na nové snímky Stray. A všechny mé naděje se v tuto chvíli zdají být naplněny. Teď se cítím nadšeně a zároveň trochu znepokojeně – protože kdyby se příběh Stray přece jen nepovedl, moje zklamání by bylo o to větší.
Ale detaily tohoto herního světa jsou prostě šílené. Ani na vteřinu bych nepředpokládal, že se jedná o dílo malého studia s omezenými finančními prostředky. A upřímně řečeno: po tolika velkých thrillerech s otevřeným světem se opravdu těším na hru, kterou budu moci skutečně dohrát.
