LEC & LCS: Skončila tučná léta?

By
Flo
-
0
320

Každý rok je to stejný obrázek. Sezónu od sezóny dominují Čína a Korea mistrovství světa i MSI, zatímco EU a NA jsou vždy o deset kroků pozadu. Zvláště po prohraném finále 2019 se zdá, že pro Západ konečně skončila tučná léta.

Gary Lineker je skutečnou fotbalovou legendou. Brit má za sebou několik významných úspěchů, ale v této zemi je známý zejména díky citátu, v němž vyjádřil jasný názor na téma fotbal a Německo:

„Fotbal je jednoduchá hra: 22 mužů se 90 minut honí za míčem a nakonec vždy vyhrají Němci.“ Z historického hlediska tomu tak sice nebylo vždy – máme na mysli zejména mistrovství světa ve fotbale 2018 v Rusku -, ale celkově je na tomto rčení něco pravdy. Německo bylo dlouhá léta jedním z nejlepších národních týmů na světě, ne-li vůbec nejlepším.

Pokud bychom Linekerův výrok vztáhli na svět elektronických sportů, zejména League of Legends, mohl by znít takto: „League of Legends je jednoduchá hra. 10 mužů se snaží zničit soupeřovu základnu po dobu asi 35 minut a Korejci nebo Číňané nakonec vždy vyhrají. A to by ani nebyla lež.

Asijská dominance Číny a Koreje

V posledních letech se téměř na každém mezinárodním turnaji v League of Legends vždy objevil vítěz z Koreje nebo Číny – s jedinou výjimkou, kterou byli Taipei Assassins 2012. Ale i ti pocházejí z Tchaj-wanu a podle toho působí stejně jako dominantní sousední země.

Někteří by nyní mohli argumentovat tím, že v roce 2011 byl západní mistr světa s Fnatic. To je možná pravda, ale turnaj se konal s vyloučením asijských týmů, jak je známe dnes, protože neexistovaly žádné místní servery. Kdyby tehdy existovaly, je téměř stoprocentní pravděpodobnost, že by Fnatic neskončil na prvním místě.

V souladu s tím se týmy světových šampionů nejmenovaly Fnatic, G2 Esports nebo dokonce Rogue. Místo toho to byl Samsung Galaxy, který se později přejmenoval na GEN G, již zmínění Taipei Assassins, FunPlus Phoenix, DAMWON KIA, Invictus Gaming, DRX a především T1, kteří nejenže předčili západní konkurenci, ale zdá se, že jsou na míle daleko před místními týmy. Fanoušci si proto byli jisti, že žádný západní tým nebude nikdy schopen konkurovat Korejcům nebo Číňanům. Přesto se v roce 2018 a zejména v roce 2019 na krátkou dobu zdálo, že se tak stane. Ale jen téměř.

Evropa jako maják naděje

V roce 2018 se poprvé od roku 2011 podařilo západnímu týmu dostat do finále mistrovství světa League of Legends. A kdo by to byl řekl, Fnatic se ze všech týmů opět dostal do finále nejdůležitějšího turnaje. Ani EDG, ani Cloud9 nedokázaly zastavit vysoký let týmu kolem superhvězdy Martina „Rekkles“ Larssona. Přesto se týmu nepodařilo ve finále ukázat své kvality, jak předvedl dříve, a proto si Invictus Gaming z čínské LPL s Evropany snadno poradil. Kvůli interní restrukturalizaci a odchodům, včetně přestupu Rasmuse „Caps“ Winthera k dlouholetému rivalovi G2 Esports, Fnatic v národní soutěži výrazně zaostal a v průběhu Spring Split 2019 prohrál s G2.

Když už mluvíme o G2. Nejúspěšnější evropská eSportovní organizace LoL dala dohromady skutečný super tým, který dominoval všemu a všem. Skoro to vypadalo, že ani Čína a Korea nemohou držet krok s chlapci kolem Luky „Perkz“ Perkoviče. Do jisté míry by to dokonce měla být pravda.

Tlustá léta … 2019

Mezi jarním a letním Splitem se od roku 2015 koná Mid-Season Invitational. V turnaji, kterého se účastní pouze nejlepší týmy z dané ligy, se G2 Esports počítal mezi outsidery, přestože vyhrál split – stejně jako každý tým, který nepochází z LCK nebo LPL. Letos však mělo být všechno jinak. Nejenže evropský zástupce začal jako oheň, ale zapojila se i Severní Amerika, velký hlavní region, který v League of Legends nikdy nic nevyhrál, a to v podobě týmu Liquid.

Nakonec se tedy proti sobě nepostavily týmy T1 a Invictus Gaming, ale Team Liquid a již zmíněný G2 Esports. Alespoň v případě G2 se mělo jednat o přelomové finále, které mistr Evropy vyhrál jasným poměrem 3:0.

Chlapci kolem Perkze a spol. nepolevili ani v letním splitu. Supertým EU kráčel bez větších problémů od jednoho vítězství k druhému a nakonec si zajistil korunu LEC.

Proto nebylo divu, že tým patřil k velkým favoritům následného mistrovství světa. G2 se této role zhostil až do konce. A přesto to nebyl údajně nejlepší tým EU všech dob, kdo nakonec mohl zvednout Pohár vyvolených na pařížské noční nebe. Místo toho to byl opět asijský tým, který smetl favority ze hřiště jasným rozdílem 3:0. Zatímco FunPlus Phoenix se zapsal do historie, G2 si musela lízat rány a zkusit to příští rok znovu. Ale zdaleka ne

.. Skončily (od roku 2020 do současnosti)

V podstatě ani jeden tým v LEC, natož v LCS, by se následně nedokázal ani přiblížit výkonu G2 nebo Fnatic z roku 2018. Nyní vyvstává otázka, čím je to způsobeno.

Je to pochopení eSportu a League of Legends obecně? Chybí ti správní hráči? Existuje příliš málo podpůrných programů, nebo se videohry stále neberou vážně, zejména v Německu? V podstatě od všeho trochu.

Největším aspektem v této zemi je pravděpodobně přijetí. Zatímco fotbal je vyzdvihován nahoru a dolů, elektronické sporty to mají stále těžké. Barevný shon na obrazovce působí příliš složitě, a proto je zejména pro starší lidi obtížné sledovat, co se děje v zápase dvou profesionálních týmů.

Svou roli hraje i historie samotného sportu. Zatímco fotbal se v Německu hraje už od konce 19. století, videohry jsou tématem až od poloviny 70. let 20. století, zatímco e-sport jako takový nabral na obrátkách až koncem 90. let. Zajímavost: Kořeny elektronických sportů sahají až do 50. let 20. století, kdy byly vydány první soutěžní telergames s digitálními variantami her Tic-Tac-Toe nebo Tenis pro dva.

Pokud srovnáte sporty, jako je fotbal, který se může opřít o staletou tradici, s elektronickými sporty, bude vám rychle jasné, proč barevný pixelový svět zaostává za fyzickou konkurencí. Nicméně v tomto případě je historie a pohled do fotbalové minulosti také zábleskem naděje pro digitální soutěž. Když Konrad Koch v roce 1874 poprvé kopl do kulaté kůže, byla hra dlouho odmítána a teprve postupně byla společností přijímána a postupem času se stala německým národním sportem par excellence.

Zatímco Německo stále bojuje samo se sebou, Korea a Čína jsou již o pět kroků napřed. Zejména v Koreji jsou e-sportovní tituly ve společnosti stejně populární jako fotbal nebo baseball. Hráči jako Lee „Faker“ Sang-hyeok jsou celostátně známé popové hvězdy, které nikdy neopouštějí domov bez vlastní ochranky, aby neriskovaly, že je obklíčí a případně přepadne nespočet fanynek a fanoušků. O něčem takovém se evropským hráčům, alespoň prozatím, může jen zdát.

Tisíce hráčů & podpůrné programy

League of Legends je jednou z nejhranějších her všech dob a v asijských regionech je obzvláště populární. Není proto divu, že zde najdeme největší počet hobby hráčů.

Miliony lidí se každý den přihlásí do jedné z nesčetných internetových kaváren, aby společně nebo sami stoupali v žebříčku. Výběr hráčů, kteří jsou pozváni na zkoušky, aby se následně případně stali součástí některého z renomovaných týmů, je odpovídajícím způsobem velký. A zde opět hraje velkou roli pochopení a přijetí tohoto sportu. Zatímco u nás mnozí celou věc s posměchem odmítají, v asijském regionu může zkouška vyvolat obdiv.

Pokud byli různí lidé nakonec pozváni na zkoušku a vedli si dobře, mohou být podepsáni přímo do prvního týmu organizace nebo se stát součástí rozvojového programu. Příklad T1 ukazuje, že se správným programem lze dosáhnout mnoha úspěchů. Kromě Fakera začal tým sezónu se čtyřmi nováčky, pokračoval ve vítězné sérii par excellence a nakonec mu jen těsně unikl titul mistra světa, který mimochodem – opět – získal jiný korejský tým.

Souhrn …

Zbývá tedy kombinace lepších nebo obecně vytvářených programů financování, jako je například nadace esportsplayerfoundation, rozšiřování národních soutěží a neustálé poukazování na to, jak skvělý, rozmanitý a inkluzivní může být elektronický sport.

Teprve tehdy, až se tomuto tématu bude věnovat více lidí a zajistí lepší struktury a prostředí, může vyrůst zdravá a úspěšná generace západních hráčů. Dokud se tak ale nestane, budeme muset ve finále fandit jednomu nebo druhému asijskému týmu.

Ale hej, nic není z ničeho, že?